Roman na pokračování - napsal Mac

úvod, ve kterém se dozvíte co a jak.

Jak se prostírá polévka v neděli ráno, když je na Patře otevřeno.

Před dávnými časy, kdy ještě v Narpě stálo pivo jen pár grošů, se scházela parta odrostlých puberťáků, čerstvých ženáčů a šťastně rozvedených párů, aby společně zapili rozvíjející se kapitalismus s nádechem socialismu. Až na pár vyjimek jim byla politika ukradená. Čas od času si zanadávala na pravičáky když zdražili pivo, o dva roky později, když opozice předčasně svrhla vládu nadávali socanům. Jinak si žili spokojeně z podpor, invalidních důchodů a někteří blouznivci i z práce.

Nedělní ráno v Narpě bylo tehdy kouzelné. Otvíralo se již v půl desáté a někteří hosté nechodili ze sobotního Patra ani domů a rovnou si ustlali na lavičce před hospodou, nebo před trafikou, která otvírala ještě dřív. Drzota (nebo Devítka) načala balík Nedělního Blesku, Béla basu Mušketýra, ostatní podle chuti, většinou gambáč nebo Brááník. Takže do Narpy se šlo rovnou na polívku. Dost často se stávalo, že obsluha v hospodě chodila na Patro, takže se otvíralo, až když si číšníci dali ranního vyprošťováka.

Jediní ranní střízliví hosté se tak rekrutovali z řad turistů, kteří pak měli o další atrakci postaráno. Zatímco jeden číšník Tučňák se snaží zároveň přidržovat pípy a současně točit pivo, druhý číšník Béla bude roznášet dopolední polévku a nějakou tu hotovku. První z dvojice se až na pár výjimek správně trefil do vkusu hostů a roznesl piva, limonády, kafe nebo jiné tekutiny. Pouze čaj s rumem u desetiletého hocha neprošel (matka měla blbé kecy, otec nabízený fernet přijal).

Většina hostů seděla před hospodou na asfaltovém plácku a užívala si červnového slunce, takže přišla o milou diskusi, kterou nešlo přeslechnout z kuchyně. Béla tam spílal Kurtovi, že v neděli nemusel taky vařit ty hovězí vývary, protože ještě teď se mu klepou ruce po včerejšku: „Slíbil si drškovou, ta se líp nosí…“ . Problém byl v tom, že Kurt za nic nemohl, protože byl na Patře s náma a zbytek noci prospal částečně dole v Kavárně a po odvozu taxislužby zbytek mezi hrnci v kuchyni. „Buď rád, že je ňáká polívka, mohla bejt jenom krupicová s vejci…!“

Béla chvíli ještě něco žbrblal a mocným kopem rozrazil lítačky z kuchyně na plac a vyběhl s tácem polévek. Mocnost rozkopu však způsobila i zpětnou reakci a dveře se tak vrátili zpět o něco dříve než Béla počítal a tak mu dveře vyrazili tác s polévkami zpět.

Něco zaklel, vzkázal Kurtovi ať naleje nové porce a šel se převléct do šatny. Když se vrátil, vzal prokletý tác opět do ruky a snažil se vykopnout lítačky. Rozlitý mastný vývar ho zradil a tak se Béla opět poroučel k zemi. Host nadržený na polévku viděl opět svoje jídlo všude, jen ne na svém stole. Je pravda, že u druhého pokusu viděl již jen jednu nohu, protože zbytek akce se odehrál v kuchyni.

A tak za pár chvil, a to již v civilu, protože bílé košile došly, se objevil Béla s prosbou, zda si nemohou pro dnešek vyměnit s Tučňákem role. „Budu radši točit pivo, když polívku nevynesu ani z kuchyně.“ Tučňák souhlasil, pro jistotu však nosil každou porci jídla zvlášť. Inu radši dvakrát a pomalu, než jednou na zem.

 první verze, 5.2.2010

/pokračování příště/